3. Kapitola - Zvláštní městečko

22. prosince 2013 v 4:00 | Tahmed |  Empty heart
zdravím opět s povídkou :) snad se tu i najde komentík :) který potěší mě vaší četbou :)
"Margie?"

"Ahoj tati?" řekla jsem nesměle a hlas se mi chvěl.

"Margie! Ach bože, už jsem nedoufal… vítej doma. Vítej doma, pojď, pojď dál. Nestyď se. "uhýbal mi ve dveřích a pokynul mi, abych šla dál. Rozhlížela jsem se, a když jeho zrak spočinul na mé tváři, nesměle jsem se usmála.

Ihned mě vedl dál, do obýváku a nabízel mi čaj. Abych ho neurazila, jeho nabídku jsem přijala. Zatímco mi vařil čaj, prohlížela jsem si fotky nad krbem. Byla jsem na nich i já. Rodinné fotografie šťastné rodinky mě uváděli do rozpaků.



"Ach, ani nevíš, jak jsem rád, že jsi zpátky. Už jsem ani nedoufal." Mluvil, když mi rozléval čaj. "Vzpomínáš si na matku? Byla krásná, to po ní jsi taková krasavice. Nestůj tam jen tak a posaď se, dej si čaj. Paní starostka mi pověděla, že prý si ztratila paměť, je tomu tak?"

"Ach ano je to pravda" odpověděla jsem.

Byl z mé návštěvy trochu v rozpacích, ale byl šťastný. Nesměle jsem si vzala šálek čaje a napila se z něj. Čaj byl, ale příliš horký a šálek jsem z úleku pustila na zem.

"Ach, omlouvám se, to jsem nechtěla." Rozpačitě jsem vyskočila na nohy a ihned jsem začala sbírat šálek a dva střípky z něj. Nerozbil se celý, jen se naštípnul.

"To nic, Margie, vždyť je to jen šálek. Podlahu osušíme, a kde máš kufry? Zůstaneš tu ne?" vyptával se mě hned na to, jakmile osušil podlahu od čaje.

"Mám jen tuhle malou cestovní tašku." Odpověděla jsem.

"Víc nemáš?" podivil se. "Nevadí. Zajdi si do města, určitě si něco v obchodě vybereš."

"No než půjdeme, ukážu ti tvůj pokoj." Chytil mě za ruku a vedl mě o patro výš, kde otevřel dveře od pokoje, který když jsem spatřila, ihned mi byl povědomý.

Na nočním stolku byla rodinná fotografie, se mnou a mými rodiči. Pod ní ležel notýsek, který byl jasně mým deníkem, a takhle bych v popisu svého pokoje mohla pokračovat do nekonečna. Bylo to neuvěřitelné, tak známé a přitom tak cizí.

"všechno jsem nechal, tak jak si odešla." Pověděl mi, "počkám na tebe dole, až si pokoj pozorně prohlédneš."

Ještě než jsme vyrazili do města, všimla jsem si, že je po úrazu, ale když jsem se ho zeptala, jak se mu to stalo, zavedl řeč ihned jinam. Strčil mi peníze do peněženky a zavedl mě do města a pověděl mi, kde a v jakém obchodě co najdu a poté odešel do svého obchůdku, kde prodával květiny.

Ve vzduchu jsem cítila jaro, ptáčci zpívali, slunce svítilo a hřálo. Cítila jsem se volně a tak krásně, tak jako nikdy.

Procházela jsem se po ulici a zabrousila jsem do obchodu, který mi otec doporučil, a hledala jsem v něm nějaké vhodné oblečení a také jsem ho našla.

Poté jsem šla do obchodu, abych si sehnala nový kartáček na zuby a nějaké další hygienické potřeby. Obchod vlastnil milý prodavač, který v jednom kuse kýchal. Neustále cucal mentolové bonbóny a kapesníkem si utíral nos. Musela jsem se nad tím pousmát.

Vzala jsem si košík a procházela jsem mezi regály, ale nemohla jsem najít ten správný. Když už jsem ho zahlédla a zamířila k němu, omylem jsem narazila od jednoho muže.

"Ach, omlouvám se, nevšimla jsem si vás." Začala jsem se omlouvat a sbírat věci ze země. Přitom jsem si všimla, že je o holi, takže jsem sebrala věci nejen své, ale i ty jeho a dala mu je zpátky do košíku.

"Ještě jednou se vám omlouvám, pane, vůbec jsem si vás nevšimla," omlouvala jsem se mu, rozpačitě jsem se na něj lehce usmála a podávala mu jeho košík. Jeho tvář značila, že veselý člověk to není, ale nemračil se, spíš vypadal překvapeně.

Chvíle ticha mezi námi nastala. Stále na mě upíral svůj překvapená ba téměř šokovaný zrak. "Pane ten košík?" upozornila jsem ho, jelikož jsem ho neustále držela a on proti mně strnule stál. Když jsem ho však upozornila, rozpačitě si ho vzal, zamručel, "Děkuji" a poodstoupil.

Obešla jsem ho a o pár kroků dál, jsem našla, co jsem hledala, našla jsem zubní kartáček. Avšak nedalo mi to a opět jsem se ohlédla za tím tajemným mužem. Střetli jsme se pohledem, ale on ihned odvrátil svůj zrak, sešpulil rty a zamračil se. Dál dělal jako by se nic nestalo a dával si něco z regálu do svého košíku.

Zamrazilo mě z něj, ovšem raději jsem si ho přestala všímat a vzala jsem si ke kartáčku i zubní pastu. Můj pohled na něj hodlal opět uvíznout, avšak ten muž byl pryč.

Téměř jsem na něj zapomněla, kdyby si ovšem u kasy nestoupl za mě. Ihned jsem si vzpomněla na jeho šokovaný výraz. Něco ve mně, se chtělo opět na něj ohlédnout, ale ta větší část mně mi radila, abych si ho nevšímala.

Cítila jsem na svých zádech jeho upřený pohled. Byla jsem docela ráda, že jsem z toho obchodu zmizela. Na jednu stranu jsem byla ráda, na druhou jsem však na něj nedokázala jen tak zapomenout.

Přešla jsme ulici od obchodu a zabrousila do obchodu svého otce. Byl rád, že mě vidí. Ihned mě zavedl dozadu a nechal mě ukázat nové věci, které jsem si koupila. Moc se mu všechny líbily, ale jelikož přišel zákazník, museli jsme toho přehrabování a klábosení nechat. Než jsem odešla, slíbila jsem mu, že mu doma uvařím nějakou večeři a počkám tam na něj. Počkala jsem, až uváže zákazníkovi kytici a rozloučila jsem se s ním.

Jeho pohled se po mém objetí změnil. Díval se totiž za mě a ne na mně. Ohlédla jsem se, ale nikoho jsem tam neviděla. "Zlato, slib mi, že si dáš cestou domů pozor a vezmi si tohle." Podal mi pepřový sprej. Podle mě naprosto zbytečně, ale když byl tak rozrušený, nechtěla jsem ho dráždit.

Došla jsem do našeho domu, uvázala jsem si zástěru a pustila jsem se od večeře. Byla jsem však tak unavená z toho všeho, protože jsem si odvykla na takovou činnost, sotva jsem dovařila, musela jsem si jít lehnout, takže jsem ani neslyšela, kdy táta dorazil z práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám povídka Empty Heart???

Ano moc
Ujde
je hrozná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama